Většina z místnosti FP toho byla svědky. Urážlivé tapety, pomlouvačné texty a zesměšňování na denním pořádku. Ano, i my jsme někdy "zdrbli" určité jedince, kteří k tomu zavdali důvod, to tu nebudeme popírat. Ale rozhodně jsme je nepronásledovali a netapetovali jim tím vzkazníky. Je rozdíl něco si o někom myslet, něco o někom říct a někoho programově poškozovat.
Jedinec s průměrnou inteligencí a duševně zdráv si jistě uvědomí hranici mezi plkáním o tom, co kdo udělal za blbost a mezi cílenou agresí. Existují řeči neškodné, ale také řeči velmi škodlivé. Zkrátka existují určité, možná dalo by se říci morální hranice. Šikanátory považuji za osoby narušené, osoby nevnímající dané hranice a osoby s nulovou schopností empatie (proto dané hranice nemohou vidět) Možná by si jisté hranice uvědomili pokud by se jednalo o osobní kontakt, možná ale taky ne. Protože toto chování je dobře popsáno v mnohé literatuře o psychologii a lidi se sklony k šikanování druhých máme dnes téměř v každém kolektivu jak školním, tak pracovním, tak rodinném, tak samozřejmě virtuálním.
Mnohde je také popsán vliv přihlížejících jako dosti zásadní. Každý šašek potřebuje publikum a reakce publika zde byla také učebnicová. Lidé se vždy rozdělí na tři skupiny - fanoušci šikanátora, neutrální a pak ti, kteří se zastanou oběti (těch bývá zpravidla vždy nejméně, jelikož to vyžaduje jistou odvahu a riziko vystavení se protiakci)
Každá akce pochopitelně vyvolává reakci a tak k tomu došlo i u nás. Samozřejmě nejsme trénovaní psychologové, kteří by danou smršť jistě s přehledem zvládli, ale obyčejní lidé s obyčejnými radostmi i starostmi, kteří zareagovali naprosto přirozeně a v podstatě normálně - začali se bránit. Bránit se je normální, nechat si vše líbit ne!
Někdo by se možná držel více zpátky a nedělal okolo toho "hysterii", jak bylo posléze naše počínání hodnoceno. Já si však myslím, že nechat se ponižovat, nechat si nadávat a nechat si ničit místnost nějakými blbečky, jen proto aby nás někdo nenařkl z hysterie, by bylo velmi hloupé. Myslím si, že s pasivním přístupem k věci bychom zde měli jednu permanentně uzamčenou místnost s pár ustrašenými uživateli a rozhodně bychom neměli nástroje jako je hromadný ban, hromadné mazání spamu z diskuzí a možnost mazání urážlivých fotografií. Což jsou nástroje, které mohou být do budoucna prospěšné i dalším místnostem a uživatelům.
Je otázkou, zda se dalo bránit i mírnějším způsobem. Určitě dalo, ale opravdu konkrétně v mém případě jsem se rozhodla, že účel světí prostředky a je lepší teď řvát, než potom už jen brečet. Ono nebylo potřeba tak moc, admin byl vcelku spolupracující, sice v tomto ohledu co člověk, to názor, ale za mě, po počáteční poněkud kostrbatější komunikaci, nakonec dobrý.
Jak jsem psala v minulém článku, hysterii vyvolali spíše ti, kdo dané dění otevřeně podporovali. Skutečně to byly těžké podpásovky a pouze přilévání oleje do ohně. Opět samozřejmě bez jakékoli empatie (ne, není to sprosté slovo) a v podstatě i beze smyslu. Pokud však někdo opravdu nemá kapacitu chápat, že hrubé urážení a ponižování druhých NENÍ SRANDA ale vážná věc, pak je asi těžko s takovými lidmi vůbec komunikovat což se později i potvrdilo. Právě hádky s těmito troufám si říct primitivy pak vrhly na danou scénu pro nás nepříznivé světlo. Pokud někdo dokáže vypustit z klávesnice, že za šikanování si může daná oběť sama, a že se brání blbě a neúčinně a proto je vlastně úplně nemožná, pak si můžeme jen pomyslet cosi nepěkného o charakteru, nebo duševní omezenosti takového jedince.